Loki je mimo jiné bůh lsti, falše a mnoha dalších nepěkných vlastností. Lokiho krev v případě EP VANAHEIM ale neznamená, že by mu někdo z kolegů vikingského panteonu pustil žilou, ale jeho potomstvo. Loki byl takový čiperný tatínek. Kromě dvou synů, které měl s bohyni Sigyn, si začal s obryní Angrbodou a s ní měl tři díťata, jedno hezčí než druhé – obrovského vlka Fenrira (ne Fenrize, ten má jiného tatínka), hada Jörmungandra a bohyni Hel, vládkyni podsvětí…pěkná rodinka.
VANAHEIM – HEL
VANAHEIM nelení a po pozitivně přijatém albu „Amulet“ fanoušky zásobují novou muzikou. Chlumečtí na sobě zapracovali a trojice skladeb prezentují VANAHEIM jako zřetelně dospělejší kapelu. Výrazný posun nastal ve zvuku a v produkci jako celku, syrovost sice nezmizela (k mé spokojenosti), ale trojice skladeb nesoucí jména Lokiho dětiček zní opravdu reprezentativně. Ostřejší kytary a celkově mocnější vyznění skladbám hodně pomáhá, ovšem bylo by to platné, jak nikdo doma když přijede pošťačka s důchodem, pokud by to znamenalo jen blyštivou povrchovou úpravu. Podstatný je samotný obsah a zde se toho událo nemálo.
FENRIR
Původně jsem pojal úmysl pitvat „Lokiho krev“ skladbu po skladbě, jednak to hezky natáhne text recenze a jednak si můžu hrát na erudovaného recenzenta. Trio songů dohromady ale tvoří natolik semknutý celek, že jsem od exhibice vlastní samolibosti upustil. „Amulet“ mi šmakoval, ale co VANAHEIM předvádí teď, to je krok kupředu jako když obr Koloděj spěchá za obryní Stáňou. Nevím sám, jestli se můžu spolehnout na systém „tři skladby a pak deska“. Před „Amuletem“ to ale tak bylo, takže předpokládám že systém bude možná stejný i v tomhle případě. Nechme se překvapit!
