Hell of a Night v Melodce – předpeklí i nefalšované inferno!
Tahle akce pro mě znamenala přelomový moment, řestože se nejednalo o monstrkoncert pro desetitisíce lidí. Dosud mě totiž cesty za muzikou zavály do různých koutů naší domoviny, ale v Brně (světe div se, a pořádně) jsem dosud na žádném koncertě nebyl.
Opravdu nekecám, Brno mě za účelem hudebních produkcí doteď stoprocentně míjelo. Třem účinkujícím kapelám jsem v nedávné minulosti spíchl recenze na jejich aktuální alba, což byl onen důvod, proč jsem neváhal vážit premiérovou cestu. Opačně vzato, můžete si o mě myslet, že jsem lemra líná, co radši sedí v pohodlí domova a alibisticky pitvá to, co sám neumí. I na tom patrně něco bude.
PURNAMA
Bohužel dorážím s mírnou sekerou a příliš tomu neschází, abych totálně zazdil první kapelu. Tou měli původně být GENOTHYPE, ovšem z technických důvodů zahájila PURNAMA. Co vám budu povídat, začátek pro mě jak z černé komedie. Nicméně jednalo se o jediné a naštěstí poslední faux-pas z mé strany tento večer.
Nestihl jsem celý set PURNAMA, hanba mi. Ale i z té zbývající části, které jsem byl in natura na place očitým čumilem, je jasné, že známí nepřeháněli. PURNAMA naživo je rozjetý parní válec s přetopeným kotlem. Z desky (desek) jakože nemám námitek, ale naživo jich nemám tuplovaně. Jak praví český velikán Jára Cimrman: „Kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat“.
PATRIARCHA
Přestávky, než se nachystají bratia zo Slovenska PATRIARCHA, využívám k pozdravení přítomných známých, se kterými se okometricky znám z některých akcí. Popravdě jsem nečekal, že jich v Melodce vyrojí tolik. Mám to přece jen do Brna sto kilometrů a spíš bych čekal, že budu navazovat kontakty nové. Po tom pro mě skoro průseru tuším, že dnes už bude jenom dobře…a bylo.
Aktuální album PATRIARCHA „Tumulus“ jsem slupl jako malinu a byl jsem adekvátně tomu zvědav na živou prezentaci. PATRIARCHA nejsou taková těžkotonážní mašina jako PURNAMA, ubírají se epičtější cestou, naživo ovšem měli sílu vpravdě ukrutnou. Zvuk jako břitva, kdy vám duní podlaha pod nohama a vy zároveň jasně slyšíte i špendlík, kdyby spadl na zem…toto se netýkalo jen PATRIARCHA.
Za mě poklona zvukaři, který se „rovnal“ podle potřeb každé z kapel. Pro PATRIARCHA byl koncert v Melodce výjimečný v tom, že měli zaskakujícího bubeníka, který se set musel naučit v poměrně krátkém čase. Stálý bicmen se stal čerstvým tatínkem, pročež mu kapela spolu s publikem vyslala pozdrav naživo přímo z pódia.
SEZARBIL
Inovovanou sestavu SEZARBIL jsem zřel v Melodce poprvé a nutno poznamenat, že funguje znamenitě. Poprvé jsem rovněž slyšel naživo songy z „Jizvy války“. Původně jsem si to chtěl nechat pro sebe, ovšem ta vzpomínka byla naprosto neodbytná. Vynořil se mi už hodně dávný pocit, který jsem měl v Praze v Roxy roku 1999, když spustili peklo na zemi DARK FUNERAL, toho času majíce venku čerstvou desku „Vobiscum Satanas“. Samozřejmě jsem to v sobě neudržel a klukům z kapely to zatepla hnedle po vystoupení sdělil. U těch poprvé ještě zůstanu, poprvé naživo zazněl nový vál „Na skráních černé luny“ a peklo se otevřelo. Jde samozřejmě pouze o prvotní dojem, ale připadá mi, jako by SEZARBIL přibrousili tesáky. Na závěry je brzy a nerad bych činil ukvapená resumé, ovšem zní to velice dobře.
Nesmělo rovněž chybět „Zničení církve svaté“. Čtyřiadvacet let stará skladba, pocházející ze splitka s MANIAC BUTCHER a INFERNO, má i po letech solidní potenciál. Milá vzpomínka na mé vojenské období, kdy mě domácím black metalem zásoboval jeden z mých jednoročních spolubojovníků.
GENOTHYPE
O GENOTHYPE jsem toho příliš dopředu nevěděl, tudíž mě situace tato velela se alespoň v základním rozsahu připravit. Kluci jsou víc core (rozuměno HC) než metalcore, který jsem předpojatě čekal, na klasické rockově / metalové kostře. Zajímavý kontrast sedmistrunek s přímočarou písničkovou strukturou rozhodně nezněl blbě, alespoň tedy podle mých uší. Jednalo se o nejvíce se o nejvíce dramaturgicky se odlišující kapelu večera a mnohým GENOTHYPE evidentně nesedli, což není jejich chyba. Na HC si sem tam odskakuji vyčistit si osobní hard disk od všemožného bince, takže já problém určitě neměl. Dá sa…
DUSTBORN
O DUSTBORN platí to samé jako o GENOTHYPE, nevěděl jsem o nich předem zhola nic. Na závěr se jim ale povedlo nevděčnou roli poslední kapely na programu zvládnout se ctí i přes dílčí technické problémy. Stylově neukotvená fúze několika metalových subžánrů jako celek naživo velmi dobře funguje, byť to není vůbec sranda prodat naživo. DUSTBORN působili velmi jistě a jejich muzika v živé podobě nezněla vůbec špatně. Možná trochu scházely dramatické orchestrálně elektronické vyhrávky (nebo já je prostě a jednoduše neslyšel), které DUSTBORN činí ještě zajímavější kapelou. Takto to bylo sice nasyrovo, ale rozhodně ne špatně. Určitě si vyšetřete na DUSTBORN pár minut a minimálně zkoukněte jejich skladby a videa na YouTube, rozhodně stojí za to.
Rozhodně mě nemrzel probdělý zbytek noci, na tu chvíli nemělo si shánět místo na spočinutí. Zvolil jsem osvědčenou strategii někam se známými a kamarády (Dědek kvůli mně i vstal, což se rovnalo hrdinskému skutku) zapadnout, zvláště kde mají dlouho otevřeno a pak prvním ranním vlakem směr Prágl se vydat k domovu. Až tam jsem samozřejmě nedojel, mobil mě najistotu vzbudil na půli cesty, těsně za zemskou hranicí. Rozespalý a rozlámaný, ale spokojený, spřádám další plány. V Brně jsem určitě nebyl naposledy. Na závěr si podruhé půjčím něco od Cimrmana, tentokrát v decentní úpravě: „Brno a Malčín, mé obce nejmilejší“. Jasně, dělám si trochu srandu, ale opravdu jen trochu.
Text: Jirka
Foto: Pavel Kunčík
REKLAMA
