ROXOR oslavil pětatřicetiny ve velkém stylu, popřát přišli i čerti.
Rok 1988 má pro mě výjimečné postavení. Je to rok, kdy mě s plnou silou uchvátil heavy metal, aniž bych tušil, že právě tohoto roku se zrodila kapela, kterou jsem naživo viděl snad nejčastěji a v tomto ohledu s přehledem trumfla i ta nejvěhlasnější metalová jména – ROXOR. Mé první osobní setkání s ROXORem přichází v roce 1991.
Jako ještě patnáctiletý smrad jsem si spontánně zrušil hlas, aby ráno rozladění rodičové nechápali zhola nic a pochybovali o mém duševním zdraví. Byl jsem nabádán k odpovědnosti jako student střední zemědělské školy, abych dbal na svou pověst a imáge a zanechal pochybných aktivit. Nejenže jsem pochybných aktivit nezanechal a věnoval se jim i jako student univerzity a věnuji se jim doteď, více než třicet let poté.
Tenhle večer byl hlavně o ROXORu, nicméně nejen o něm. Oslava to totiž byla rovnou trojitá a pro mě trojí návrat do ranných devadesátek, kdy jsem začal obrážet akce. Loni 45letý TELEGRAF a o pět let mladší IRAS se zhostily čestné role gratulantů a souputníků ve zbrani.
„Tak už jdeme na to!“, TELEGRAF je bez diskuze legendární parta a především naprostá koncertní jistota. TELEGRAF obstaral rozjezd s elegancí a zkušeností sobě vlastní. Od posledního koncertu TELEGRAFu, na kterém jsem byl osobně účasten, uběhla přece jen už nějaká ta doba (před dvěma lety na fotbaláku v Tisu) a v Kolíně mě prověřené pecky chytly za slabinu snad s ještě větší silou.
Petr, ač léta cválají kupředu jako splašená hajtra, snad nestárne a je stále v obdivuhodné formě stejně jako kompletní band. Slyšet znovu hity jako „Zlatokopové“, „Potulní hráči“, „Křídla andělů“, „Tisíce nás“ nebo olympikovsko – třináctistoletí „Karneval“ spolehlivě zafungovalo jako učiněný elixír mládí!
Oslavenci ROXOR zahráli repre průřez svojí tvorbou včetně zásadních skladeb z posledního parádního kusu „Železnej král“. Nebyla by to správná oslava, aby se na ní nedostavili bývalí členové. Nebylo jich zrovna málo a střihli si znovu staré dobré pecky. Neměl jsem doteď tušení, že ROXOR měl i klávesovou sekci, inu jářku, opravdu měl, akorát mě tohle období stihlo nějak minout.
Radek Vaníček za mikrofonem mi krásně připomněl moje první živé zkušenosti ze zábav v okolí, a hlavně atmosféru a nadšení, které jsem tenkrát zažíval každou akci. „První“ hřích“, „Příšera baskervillská“, „Alkohol“ „Křížová výprava“ „S puškou v řadě stát“ a řada předělávek (dodnes mi v hlavě hraje kissácká „Lick It Up“), to je něco, co snad ani nejde zapomenout. Dalším hostem (doufám, že jsem nepopletl jméno) byla zpěvačka Lucka Třešňáková, která si ROXORem dala pecky „Zastavte čas“ a „Hvězdář“.
Lucce to zpívá náramně, takže reakce přítomných rozhodně nebyly ze slušnosti a zásluhou dobrého vychování. Čerti jsou tady! Závěrečnou skladbu z poslední desky „Čert Tě vem“ doprovodili čerti a jedna čertice z Krampus teamu z Vodňan, koho tížilo svědomí z nějakého toho hříchu, mohl se pomalu modlit (samozřejmě si dělám tak trochu legrandu). Výroční koncert se jako spešl a jedinečná akce na každý pád vyvedl na jednotku podtr…, o tom žádná.
IRAS jsem naposledy viděl ještě s Benem za mikrofonem, tudíž je tomu už nějaký ten rok. Aktuální sestava včetně zpěváka Martina Švece pro mě byla věcí poměrně neznámou a zvědavý skřítek neposeda řádil. Současné sestavě IRASu to šlape solidně, jen bych možná více vytáhl klávesy, které se ve zvuku docela ztrácely.
Reprezentativní playlist, čítající novější věci a časem prověřené pecky (fungují stále skvěle), ve mně opět vyvolával starý známý pocit, kvůli kterému na své pozdně dětské hrdiny pravidelně chodím. „Sekeromlat“ a „Mistr jan“ a „Čachtická paní Alžběta“ mě melou stále s takovou silou, jakou měly v době, kdy jsem jako náctiletý smrad obrážel zábavy (Josefodol a Olešná by mohly vyprávět). Martina zdá se sužoval nějaký krční mordus, ale pral se statečně, stejně jako se prala kapela i s momentální vzpourou techniky.
Viděli jsme velmi důstojnou oslavu a povedený mejdan, který si všichni přítomní pořádně užili, ať už zástup fanoušků, tak i kapely samotné. Mužně vpřed, čtyřicítce vstříc!
Text: Jiří Vacek
Foto: Petr Foto NIKON
REKLAMA
