Rock Motol Fest , Praha, areál restaurace Železná panna, 11. – 12. září 2026
Třetí pokračování festivalu ROCK MOTOL FEST 2026 se rozkročilo na dvoudenní formát. Zdali to je dobře nebo ne, si necháme na samotný závěr. Na úvod musím rád zmínit podstatnější sdělení. Vedle velkých letních akcí a zavedených jmen existuje také množství menších festivalů, které dávají prostor kapelám regionálních rozměrů. To ale rozhodně neznamená, že by tyto kapely byly horší než jejich slavnější kolegové. Je to pouze otázka veřejné známosti a dílu světské slávy. A právě v tomto ohledu vidím význam a jedinečnost akcí, jakou představuje rockový festival Praha ROCK MOTOL FEST .
V době, kdy se stále častěji diskutuje o návštěvnosti koncertů a festivalů, podobné akce dokazují, že česká rocková a metalová scéna má stále co nabídnout. Především pak fanouškům, kteří hledají poctivou muziku, osobní atmosféru a objevování nových kapel.
Páteční zahřívačka
Kultivátor
Páteční program zahájili KULTIVÁTOR. Nenechme se ale zmýlit názvem, který by snad evokoval zemědělskou tematiku a žánr. Tato kultivační mechanizace obdělává thrashmetalové políčko, a navíc poměrně osobitým způsobem. Prapůvodní špinavá forma žánru na sebe v podobě KULTIVÁTORU nabalila výraznější melodickou vrstvu, kapelou neotřele nazvanou vulgometal. Sečteno podtrženo, živý projev kapely je více než sympatický a mé první blízké setkání vyznělo více než sympaticky.
Ocelot
Hey hou, Rock’n’roll! Znojemští OCELOT podle názvu úvodního songu „Rozsekáme všechno na sračku“ spustili přímočarou řežbu podle vzoru nesmrtelných MOTÖRHEAD. Jenže pozor, neberme OCELOT jako laciný revival a hráče na jistotu. Mezi opičením se a sympatickou inspirací zeje propast jako Grand Canyon a OCELOT jsou právě ten druhý případ. Syrový a nečesaný, trochu metal a trochu přímočarý rock, šlape jako perfektně zajetý dvanáctiválec v plných otáčkách. Skladby z čerstvého alba „Vendeta“ mají naprosto srovnatelnou sílu trhat dlažební kostky jako desky staršího data, a to je asi vůbec nejpodstatnější.
Airscrew
Závěr pátečního happeningu patřil domácím AIRSCREW. Ti sice mají v zásobě skladby z vlastní kuchyně, nicméně na závěr prvního dne vsadili na zásadní rockové a metalové hity ve vlastním podání. Nebudu se točit kolem smyslu tohoto snažení, vlastně se nepřikláním ani na jednu stranu. AIRSCREW se každopádně „pověnovali“ nesmrtelným hymnám rockové historie naprosto se ctí a já nemám co řešit.
V sobotu jedeme z kopce
STK
Úderem hodiny polední spustili punkeři STK (dle jejich slov zkratka znamená Stádo totálních kreténů). Pokud čekáte velkovýkrmní punk podle vzoru GREEN DAY nebo BLINK-182, bude vám tikat oko. STK jsou syrový a maximálně ohlodaný punk, který si ani náhodou nehraje na umění a vyjádření punku jako zrcadlu všemu spotřebnímu.
Aligator
ALIGATOR by s klidným svědomím mohli být synonymem ideálního spojení mezi hard rockem a heavy metalem. Mám rád momenty, kdy mě kapela, kterou znám maximálně podle názvu, dostane jako malého spratka u souseda na švestkách. Skvěle instrumentálně zvládnutý set, silné nápady a jiskřivá atmosféra, víc snad nemůžu naživo chtít, nebo by do mě snad muselo uhodit.
Laters
Heavy metal na syrovo s příměsí punkové živelnosti, jako vystřižený z počátku osmdesátek, to jsou LATERS. Po přibližně půlroce s radostí můžu s klidem anglického gentlemana kapelu pochválit. LATERS během relativně krátké doby jako živá kapela vyrostli po všech stránkách. Skladby z desky „Vládce čas“ naživo jednoznačně ještě více rozkvetly a energie z nich doslova stříkala všemi směry. Kapelu dorazili podpořit i Runners z Běchovic, kterým kapela složila klubovou hymnu.
Torrax
Kutnohorské TORRAX mám už zažité ještě z jejich „předpirátského“ období, což ovšem neznamená, že české RUNNING WILD (nebrat úplně doslova) nějak přehlížím. TORRAX jsou naživo jako domácí atomový reaktor a v Motole tomu nemělo být jinak. Docela by mě zajímal názor poměrně početné party z Německa, která v sobotu na metalový festival Praha ROCK MOTOL dorazila. Vzhledem k mládí kapely se ještě můžeme lecčehos pozitivního dočkat, zatím by stačila nová deska. Posím posím…
Rasmane
Příjemným překvapením ale nebyl v žádném případě konec. RASMANE inovovali sestavu a byl jsem upřímně zvědav, jak se personální průvan projeví na pódiu. To, co se následně dělo, by ani v Blesku nevymysleli. „Pouze“ s jednou kytarou jsem viděl tak výbušnou show, jakou bych si upřímně předem nedokázal v hlavě představit. RASMANE zněli sice více volněji a hardrockově, ovšem za relativně méně metalu jsme dostali dravost a hravost v jednom luxusním balení. Nové tváře kapely, baskytarista a kytaristka, dodaly RASMANE osobitou náladu navíc. Jak by řekl Kája Gott – tohle jsem opravdu nečekal.
Dead Daniels
DEAD DANIELS možná měli tu smůlu, že pokračovali po RASMANE. Šťavnatý, uvolněný rock amerického střihu prostě nevynikl tak, jak by nejspíš mohl. Přitom jejich vystoupení nelze prakticky nic vytknout už jen z toho důvodu, že s přibývajícími léty na hřbetě mi právě tento styl chutná čím dál víc.
Iron Maiden revival jako důstojná tečka za festivalem
Revivalů legendárních kapel u nás máme dvanáct do tuctu, včetně IRON MAIDEN. Brněnský revival „Mejdnů“ má svou ikonu načtenou a naposlouchanou se vším všudy a nebojí se ani notoricky známých hitů. Epická „Powerslave“ je zářným příkladem, jak se dá se ctí a při zachování atmosféry původní skladby prezentovat zlatý metalový fond a neudělat z něj nedůstojnou parodii, k čemuž může dojít dříve, než bude na nové boty. Opět se záměrně vyhnu monologu na téma revivaly a tributy všeho druhu, tentokrát jsem navýsost spokojen.
Rock Motol potvrzuje význam regionálních kapel a menších festivalů
Dvoudenní formát ROCK MOTOL 2026 neměl kazu na kráse a velmi povzbudivá byla i v porovnání s loňským ročníkem citelně vyšší účast. Třeba to se slábnoucí účastí na rockových a metalových akcích nebude tak horké, jak se zdá. Alespoň bych tomu rád věřil a doufal, že se jedná o přechodný jev.
Právě podobné rockové a metalové festivaly v Praze ukazují, že domácí scéna stojí na pevných základech. Nejen díky zavedeným jménům, ale také díky kapelám, které si svou pozici teprve budují. ROCK MOTOL navíc dokázal spojit příjemnou klubovou atmosféru s kvalitní dramaturgií a nabídl program, který držel pohromadě od prvního pátečního riffu až po závěrečné sobotní tóny.
Jestli si ROCK MOTOL zachová stejnou pohodu, muzikantskou kvalitu a zdravý selský rozum, rád se sem za rok vrátím znovu.
Text: Jiří Vacek
Foto: Petr Šťepnička