Čas letí a já po příjezdu na parkoviště za kulturákem přicházím na drsný fakt, jak relativně tuhle veličinu vnímám. Moje poslední návštěva proběhla roku 2016, ten lán času si uvědomuji až teď a hanba mi za takhle dlouho pauzu.
Vymetám bez mrknutí oka akce stovky kilometrů daleko a když je něco za humny, jednoduše nejsem. Nedobrý přístup, který jsem se posnažil napravit alespoň nyní, protože Seč si nezaslouží, aby jí pohrdal (když už používám mé oblíbené filmové hlášky).
TORRAX
Nevděčná role zahřívacího bandu, kdy řada lidí dost možná přišla na následující kapely, připadla na kutnohorské „dorostence“ TORRAX. Nejen metalcorem je živa metalová mládež (mládež z mého pohledu očima skoro padesátníka) a nadčasovost metalové klasiky potvrzují mimo jiné právě TORRAX.
Úvodní výkop, to byla erupce plnokrevné heavy metalové energie včetně esenciální syrovosti a rebelie bez ohledu na skutečnost, že tenhle styl má na hrbu už přes čtyřicet let. Pokud tady budou mladé kapely, které udržují původní plamen takto uvěřitelným stylem, jsem v klidu a o životaschopnost starého dobrého hard ´n´ heavy nemám strach. Můžu si vyhodit kopýtka na stůl a pohodex…
VANAHEIM
VANAHEIM rostou do krásy. Živá prezentace VANAHEIM naplno potvrzuje jejich tvůrčí potenciál, který míjí snad jen jedince stižené částečnou hluchotou. Oproti syrovějším TORRAX VANAHEIM otevřeli dveře do raného středověku v časech vikingské expanze a severské mytologie. Střet vikingské tematiky a písničkového power metalu nekulhá ani omylem.
VANAHEIM jsou jako koncertní kapela stoprocentně přesvědčiví a dávka energie, která ze sečského pódia tryskala do publika, s elegancí vyprovodila za kopec sejčkování mnoha „chytrých“, jak je posluchačsky přívětivý power metal tuhý v kloubech. Zpětná vazba mezi kapelou a publikem (plný sál) fungovala od první skladby na výbornou a jak se říká – „bylo to pěkný, lidi řvali“. A ti lidi nechtěli VANAHEIM vůbec pustit z pódia, čímž je řečeno prakticky vše.
ALŽBĚTA
Nepamatuji se, a to myslím, že mi zatím žádný německý pán u vrat nezvonil, že by kdy ALŽBĚTA někdy odehrála byť horší koncert a že už jsem jich v horizontu posledních let dost viděl. Mix metalu a chytlavého hard rocku je jako stvořený a parta zkušených mazáků, jakými ALŽBĚTA je, toto spojení naživo dává zcela přesvědčivě a dá se na ni stoprocentně spolehnout.
Reprezentativní průřez hitů by si jistě každý poskládal podle sebe včetně mě, protože každý má svou hitparádu od ALŽBĚTY kapánek jinou, ale playlist bohužel není nafukovací a čas je omezený. Došlo na hity ze všech desek a samozřejmě nemohla chybět ani „Čachtická paní“. Radek je prvotřídní frontman a zbytek kapely v žádném případě nestál stranou a koncert si pořádně užíval společně se zaplněným sálem.
ARTERY
ARTERY mě příjemně překvapili, a to nejen proto, že jsem je viděl po dlouhých letech. Cítil jsem z nich kromě heavy základu pikantní punkový ocásek. Řada lidí se už sice odebrala k domovu a publikum znatelně prořídlo, ale dost jich zůstalo a zklamáni rozhodně nebyli.
ARTERY, stejně jako kapely předchozí, mají svébytný styl a nemůžu si stěžovat, že by to na Seči byla tzv. jedna maděra dokola. „Čarodějnice“ byly velmi pestrá záležitost a ARTERY se podařilo pestré a svěží zakončení.
Abych nezapomněl – všechny kapely měly velmi dobře nazvučeno. To, vzhledem k rozměrům sálu, který je vzhledem ke své výšce poměrně krátký a udělat v takovém prostoru akurátní zvuk nejde zrovna s prstem v nose. Nejen kapely, ale i zvukař má ve svých rukách výsledný zážitek, a nakonec i úspěch akce.
Text: Jirka Vacek
Foto: Petra Santová
REKLAMA
