„Tohle není Jim Beam“, říkalo se kdysi v jedné televizní reklamě. V našem případě lze tuhle hlášku upravit na „tohle není Škwor“. Snad mě INFINITY za tohle přirovnání nevypeckují na zavařeninu, nicméně mě první pocit z jejich EP k tomuto srovnání vyloženě navedl. Jistou podobnost bych viděl ve struktuře skladeb, kterým dominuje výrazný melodický refrén, dál na Škwor můžeme s klidným svědomím zapomenout.
Nejsem zrovna skalním fanouškem současného mainstreamového rocku, případně metalu a když už mě nějaká současná nahrávka zaujme, je to většinou opravdu „něco“, které ve většině případů není v souladu se všeobecným vkusem. Čím jsem starší, jsem v tomto ohledu ještě větší prevít. Proto jsem tentokrát překvapil především sám sebe, že jsem zabral jako dlouho nekrmený kapr na nahrávku, kterou bych dost možná přenechal jiným a vůbec by mě tohle moje rozhodnutí nemrzelo.
Jenže svět je malý a o náhody zde není nouze. INFINITY jsou všechno ostatní, jen ne nezajímavá parta. Stylově jsou sice posluchačsky friendly až to místy dveřmi mlátí, to ale neznamená, že nemají co nabídnout. Styl INFINITY není tak jednoznačný, jak se zprvu zdá. Vedle mainstreamové šablony slyším hardcorovou rovinu a ozvěny groove metalu, které kapele propůjčují zajímavý gezicht a potřebný objem rozlišovacích znaků, aby tak snadno nezapadla do běžné konvenční šedi.
Druhá podstatná věc – nevtíravá hitovost, která nekulhá vlivem rozjeté ošoupanosti použitých schémat – „Restart“ působí lehce a čerstvě, po úvodní chytlavé hitovce „Elita“ přichází úderná a naléhavá titulní skladba. „Na vrchol“ přináší temnější emoce a opět lehce jinou tvář INFINITY, refrén pro refrén, jak tomu mnohdy bývá, se nekoná.
Právě díky refrénu má skladba působivější atmosféru a roste do prostoru. „Osud“ stojí na kontrastu a souhře v jednom mezi hutným zatěžkaným riffem a sametovou melodií v refrénu – jako den a noc, jako střídání euforie se smutkem, atmosféra by se dala krájet. Svižnější „Zlost“, dozdobená orchestrálními aranžemi, nemá daleko k pozdním IN FLAMES (pokud odfiltruji rapové vsuvky), případně k polozapomenutým SONIC SYNDICATE.
Co skladba, to jiná nálada a poměr stylových vlivů. INFINITY s nimi zacházejí s citem a elegancí, „Restart“ pak nepůsobí dojmem nahodile poskládané pětice skladeb, ale jako funkční a kompaktní celek, který dokáže zaujmout běžného posluchače bez zvláštních nároků a speciálních potřeb a toho zmlsaného, vidícího „za kopec“ má potenciál překvapit. Chce to pouze maličkost – mít dostatečné otevřené hledí a mysl vůči vnějším vlivům. Pak už následují jen samá pozitiva a sociální jistoty. A kdo ví, třeba zanedlouho dojde i na přehlídky a parády.
Tex: Jiří Vacek
REKLAMA
Skladby kapely INFINITY si poslechnete na rádiu KLUBOOFKA.
