DARK TRANQUILITY, MOONSPELL, WOLFHEART, HIRAES
HIRAES se sympatickou vokalistkou v čele, vtrhli hladově na pódium a předvedli zajímavou verzi melodického (death) metalu a řekl bych, že se mi osobně opět potvrdilo, že kapelní velikost je jeden nejvíce relativních ukazatelů vůbec. Úděl „otvíráku“ je relativně krátký hrací čas a než se lidi stačí řádně zahřát, je konec. HIRAES mají nicméně slušně našlápnuto a rozhodně nezanechali špatný dojem.
Finští WOLFHEART si u nás stačili vybudovat solidní fanouškovskou základnu a reakce napěchovaného sálu tomu plně odpovídaly. Úvodní hymna „Strenght And Valour“ ze debutové desky „Winterborn“ odpálila nálož energie, jejíž intenzita nepolevovala komplet celý set. Epický styl kapely na živo dostal výraznější hrubý osten, který s typickou severskou melodikou doslova čaroval. Škoda jen, že jsem doteď WOLFHEART nevěnoval takovou pozornost, jakou by si zasloužili.
Jejich set bych si pak užil dvojnásob, na druhou stranu mě živelný a v pravém smyslu srdečně mrazivý pražský koncert konečně dokopal k tomu, abych jim dopřál většího sluchu než doteď. Živá prezentace zdůraznila živelnou rovinu skladeb WOLFHEART, možná trochu na úkor epičnosti, bombasticky vyplňující studiová alba, což nemíním nikterak negativně. Pro mě byli WOLFHEART každopádně velmi milým překvapením a budiž mým veřejně přiznaným dluhem, kterému se míním intenzivně věnovat.
MOONSPELL, portugalská ikona a nesporná stylotvorná instituce – pokud tohle napíšu, určitě nebudu přehánět. Před nedávnem jsem se vyjádřil v tom smyslu, že mi v setlistu Fernanda a spol chybí skladby z alba „Sin / Pecado“ – jednoho z řekněme kontroverzních alb, kdy řada fanoušků tvůrčí vývoj MOONSPELL jednoduše nestrávila, přitom nese typické atributy kapely, „jen“ poněkud zbouralo už příliš těsné mantinely, které kapele příliš svazovaly ruce.
A hle – přání mé bylo vyslyšeno. V MeetFactory došlo na „Abysmo“ a já si konečně mohl béknout hlasité „Jóó – je to tam!“. Set MOONSPELL byl vůbec přehlídkou zásadních skladeb, a to podotýkám, že jich v záloze ještě dosti zůstalo. Bez „Opium“ se setlist neobejde, stejně jako (bráno mý subjektivním metrem) bez „Everything Invaded“ – mimochodem vřele doporučuji naprosto strhujícím způsobem zpracovaný klip k této skladbě. To všechno je ovšem čajíček proti „skladbě skladeb“, druhému jménu MOONSPELL, a to „Alma Mater“, bez ní to nejde a právě tato hymna z nesmrtelného „Wolfheart“ (náhoda?
To nechám na Vás) je neodmyslitelnou součástí živých vystoupení portugalské legendy. Při vší úctě k dalším odehraným skladbám, „Finisterra“ doslova zářila, stejně jako „Awake“ a „Full Moon Madness“ v samotném závěru. Jen škoda, že jistá osoba (bafuňár funkcionár) zazdila domluvený rozhovor s kapelou, na který věřím dojde po turné, jak bylo přislíbeno.
Jedna ze zásadních kapel švédské melodické školy, to jsou DARK TRANQUILITY. Já měl vždycky radši IN FLAMES, to ale neznamená, že jsem zajímavý a inspirativní hudební růst a vývoj kapely nesledoval a už vůbec ne hloupě ignoroval. A to, co Mikael Stanne a band předvedli, bylo jasné a nekompromisní potvrzení dlouholeté stylotvorné práce, jaké jsme byli během minimálně 25 let přímými svědky. Stoprocentní nasazení, instrumentální jistota jako by to byla naprostá samozřejmost, jakou zvládne každý topič elektrárenský. Že nic nemůže být více vzdálené od pravdy jako toto tvrzení, je snad naprosto jasné. Podruhé za tento večer (tím nechci vůbec degradovat HIRAES a WOLFHEART, to aby mi ruka upadla), říkám „Skvělé!“
Tak asi takhle…
Text: Jiří Vacek
Foto: Petr Urbanec
REKLAMA
PODĚKOVÁNÍ
