První ročník Black Hornet Festu řádně přitvrdil muziku a ve velkém stylu uzavřel sezónu na parketu v Újezdu u Přelouče.
Začít něco komplet od nuly v současné době, kdy je průběhu festivalové sezóny akci množství o koňskou délku větší než malé a konkurence vpravdě drtivá, to chce pořádnou dávku odvahy a odhodlání. Česká kotlina může v ohledu počtu nejrůznějších rockových a metalových festivalů směle soupeřit s Německem a můžeme už hovořit o fenoménu, který nám je vlastní.
Málokde se koná tolik větších i menších metalových festivalů jako u nás a já nemám pocit, že by tento trend, byť náznakem skomíral navzdory nedávnému mordusu jménem covid, který do veškerých hudebních akcí včetně metalových hodil nadlouho nekompromisní vidle.
Tak trochu sám pro sebe alibisticky oceňuji umístění BLACK HORNET FESTu, protože ho mám prakticky za humny, což se samozřejmě počítá a stárnoucí metloš dovede ocenit trochu toho komfortu navíc.
To by samo o sobě nemělo valnou hodnotu, pokud by festivalový line-up stál řekněme za pendrek. To, jak už asi tušíte, se ale nestalo a nedalo se ani předpokládat předem. Plakáty však hovořily jasnou řečí a stylově pestrá sestava slibovala nevšední zážitek.
DAY BEFORE
Pardubická banda DAY BEFORE se zhostila nevděčné role rozehřívačů publika se ctí. Moderní mix melodického death metalu, metalcoru a bůhvíčeho ještě (předtím jsem o nich nevěděl zhola nic), zní naživo živelně a nabušeně bez pocitu, že by se jednalo o x-tou kopii téhož mustru nářez / melodický refrén, která mi řadu let a ve většině případů leze už leze nehorázně krkem.
Poměrně početný tábor fanoušků poskytl DAY BEFORE sympatickou zpětnou vazbu prakticky okamžitě od začátku jejich setu (lidí se už na samotný začátek sešlo docela dost a postupně přibývali), atmosféra příjemně šimrala a bylo samozřejmě znát i na výkonu DAY BEFORE. Start BLACK HORNET FESTu pro mě byl pro mě velmi zajímavý, dál jsem už mohl leccos očekávat, páč následující kapely jsem bez výjimky už měl tu čest minimálně jednou naživo vidět. Jelikož jsem tvor, který se rád na něco těší, těšil jsem se…
STELLARIS
Snad nebudu přehánět, když STELLARIS budu považovat za tuzemskou špičku moderního metalu s jasným potenciálem zabodovat i v rámci starého kontinentu. Charismatická zpěvačka Nicol Hofmanová si hravě a s přehledem sobě vlastním umí získat publikum na svou stranu, což předvedla i tentokrát. Skromně přiznala jistou obavu, jestli kovaní metalisti STELLARIS nevypískají jako komerční kapelu, což myslím nehrozilo.
Koncertní forma a stylová neukotvenost STELLARIS stírá spolehlivě hranice mezi styly a jejich živelný projev má sílu přesvědčit i ty brbly, kterým metalová moderna nemá moc co nabídnout a cíleně tenhle styl nevyhledávají, natož aby si ji pustili z nahrávky. Jsem taky takový brbla, kterému nejde pod nos jen tak něco a když je něco moderní, modernost není tím zásadním ukazatelem kvality. Mám proto snahu na moderní kapely koukat zčásti přes prsty, přestože si to určitě nezaslouží a je to můj osobní boj. STELLARIS ale stopro přesvědčili, jejich koncert byl živelný, emotivní a co hlavně – skvěle odehraný.
DOOMAS
Slovenská, dnes už bez přehánění kultovní kapela na pomezí několika extrémních subžánrů, nemá slabší nahrávku a v živé podobě je to vyslovené metalové obžerství. To si myslím já, ale co na to ostatní? Yesss…nejsem osamocen. Temnota vyhřezla na zemský povrch a udeřila s plnou silou. Kombinace death a doom metalu, koketující s black metalovými náladami má v podání DOOMAS naprosto autentickou tvář.
Takových kapel po světě nechodí moc a kdo si teď ťukáte ne čelo, cože to plácám, poslechněte si třeba jen poslední album DOOMAS „R´Lyeh“ a docvakne vám. DOOMAS od mého posledního živého setkání s nimi vyrostli všemi směry, navrstvenost odstínů temných nálad a košatost skladeb se jim s úspěchem podařilo přenést do živé prezentace a já jsem opět navýsost spokojen!
PURNAMA
Pravděpodobně se ode mě nedozvíte nic nového ani převratného. PURNAMA je koncertní jistota a Újezd nebyl žádnou výjimkou. Slyšet desku dobrý, ale vidět naživo rozhodně lepší! Jako když se protrhne přehrada nebo bouchne přetopený kotel.
Ukrutná jízda, death / black jako nasolený řemen, větší prostor a jiné zvukové možnosti v porovnání s podmínkami klubu, to je poněkud odlišnější zážitek, než jsem absolvoval v dubnu v Melodce. Neodmyslitelná vizuální show umocnila už tak silný dojem. Jak jsem doteď mohl PURNAMU nahusto, tohle peklíčko to jenom ztvrdilo.
LUNATIC GODS
Není folk metal jako folk metal. Při vší úctě k tomu, co je všeobecně vnímáno jako folk metal, jeho sofistikovanou a seriózní formu mohou reprezentovat právě LUNATIC GODS. Mám je zažité z časů, kdy byli jednou z vůdčích kapel metalové avantgardy, současná tvář mi ale problém nečiní. Naživo skvělí, instrumentálně elegantní a na velmi vysoké úrovni. Avantgardní přístup je neopustil, jen na sebe vzal odlišnější podobu.
Pro mě byli LUNATIC GODS po poměrně dlouhé době, co jsem je ztratil z dohledu (konče albem „Mythus“), byli velmi milým překvapením. Úplně schválně jsem před akcí naposlouchal zatím poslední album LUNATIC GODS „Turiec“, abych měl alespoň nějaký záchytný bod. Nakonec to možná ani nebylo potřeba, protože „to“, co se valilo z pódia, samo sobě stačilo k navození toho nejzásadnějšího pocitu, kvůli kterému chodíme na koncerty – radosti z muziky a její vzájemnému sdílení.
HYPNOS
Bruno a jeho skvadra představila nového krotitele škopků Igora Botka, který se s kapelou podílel na aktuálním EP „Deathbirth“ (budete ho možná znát ze skvělé kapely NAHUM, kde rovněž působí). Co říct a neopakovat všeobecně známá fakta?
HYPNOS jsou synonymem death metalu u nás a těžko hledat někoho, kdo třeba jen kolem death metalu prošel a nezná HYPNOS – téměř nemožné. Reprezentativní průřez skvělou diskografií HYPNOS v luxusní živé prezentaci s důrazem na poslední „vranní“ dvojici desek byla ta nejlepší volba pro někoho, kdo je s HYPNOS od úplného začátku. Nesměla chybět skladba z nejkultovnějších – „In Blood We Trust“, bez ní by to prostě nešlo!
TORTHARRY
Legenda z největších nakonec, další jméno ducha death metalového. TORTHARRY to šlape jako zamlada, poctivý death metal v rukou odborníka má sílu otočit zeměkoulí proti směru rotace. Závěr prvního ročníku BLACK HORNET FESTu byl v dobrých rukou, energie z pódia sršela v koňských dávkách, lidi řvali, co víc si přát a co víc očekávat od pořádné metalové řeže?
Je samozřejmě znát, na čem jsem před třiceti lety ujížděl a na čem jsem vyrůstal, jakmile mi pronikly pod kůži klasické heavy metalové kapely. Pro tradiční death metal mám prostě slabost a pokud se to sejde s takto drtivým koncertem, moc dalšího prostě není potřeba.
Je potřeba zmínit i DÉMONY. Kromě zmíněných kapel totiž dorazila parta démonů, přesněji DÉMONI.CZ z Orlové. Démonická a ohnivá show během setů PURNAMY a LUNATIC GODS sklidila zasloužený úspěch a za sebe prohlašuji, že DÉMONI nic nezapálili a žádné dítě na place nepustilo strachy tělesné tekutiny.
Jen pevně doufám, že BLACK HORNET FEST dostane příští rok mladšího brášku, pak dalšího a tak dále. Že se občas ladil zvuk, který sem tam nebyl jak ryzí kříšťál, bych neviděl jako směrodatné. Plechová střecha je prostě potvorstvo a není sranda ty všechny odrazy z pozice zvukaře pochytat. O to více smekám před zvukařem a všemi, kteří se podíleli na zdárném průběhu premiérového ročníku.
BLACK HORNET FEST 2023 je minulostí, něch žije a vzkveta BLACK HORNET FEST 2024!
Text: Jiří Vacek
Foto: Mirek Černý
REKLAMA
Zveme Vás na mini tour slovenské legendy Lunatic Gods!!!
